Jak jsem si pořídila kolo

Jak jsem si pořídila kolo

Po týdnu v Dánsku mi bylo jasné, že bez kola to prostě nepůjde. Ale co s tím, kolo z ČR sem těžko dostávat a v obchodech stojí od tří tisíc Dánských korun výš. Řešením byla událost Biketown Showdown 2016 pořádaná studentskou unií DTU (Dánské Technické Univerzity).

Ve stručnosti šlo o to, že se po Dánsku povaluje velké množství starých a rozbitých kol, která nikdo nechce. Tato kola byla posbírána a odvezená do věznice, kde je vězni spravili a uvedli do provozu. Proč zrovna vězni se mě neptejte, ale hlásili to neustále dokola, takže je to asi super. Za tento hrdinský kousek si řekli jen 500 DKK za kus a zbylá neprodaná kola měla jít na charitu. Kolik jich nakonec zbylo nevím, pravděpodobně velmi málo, jestli vůbec nějaká (viděla jsem tam dětská kola, tak předpokládám, že ta si možná nikdo nekoupil).

Akce se konala ve městečku Lyngby a byla pro všechny studenty v Dánsku, včetně zahraničních, takže organizace byla v angličtině. Studentský status nikdo nakonec nekontroloval, ale pokud by přišel na akci někdo výrazně starší, asi by se ho ptali na doklady. 

Začátek byl stanovený na jedenáct dopoledne, ale náš (můj a kamarádky stážistky) plán byl tam být mnohem dříve. Na místo jsme přišly před desátou a i tak jsem byly 120. v pořadí. Fronta za námi ale byla mnohem delší. Během čekání na začátek obcházely kolem pořadatelé a nabízeli horkou kávu všem v řadě, což přišlo vhod všem štastlivcům kavomilcům, protože fronta vedla stínem a za tu hodinu jsme docela mrzly. 

Fronta před námi.

Fronta za námi.

V jedenáct byl úvodní proslov (tuším že starostka pronesla řeč, ale pódium bylo za rohem, takže nebylo moc slyšet, natožpak vidět) a pak obešli frontu a rozdali nám lístečky s pořadím. Moje bylo 120, kamarádky 121. Poté jsme se všichni přesunuli k ohrádce s koly, kde jich bylo přes 300 (380?) a prvních deset lidí bylo vpuštěno dovnitř. Jejich úkolem bylo najít si jejich vysněné kolo. Zatímco vybírali, organizátoři opakovali postup a aby toho tlaku vybrat si rychle co nejlepší kolo nebylo málo, pořadatel zdůraznil, že s kolem budeme mít velmi blízký vztah, bude naším společníkem a nejlepším přítelem po následující semestr nebo dva. 

Čekající kola.

Kola,

Jak ale z té hromady kol vybrat to nejlepší? Většina zájemců vybírala očima, pak kolo vyndali ze stojanu, potěžkali, zkusili nasednout, náročnější se projeli v ohrádce a pak buď kolo vrátili, nebo s ním odjeli k východu, kde kolo zaplatili a mohli si ho odvést. Pro mě bylo důležité, aby kolo nebylo prorezivělé, aby mělo pohodlné sedadlo (přece jen je to do práce hodina jedním směrem), aby mělo všechny odrazky (nechci je shánět dodatečně), aby mělo správnou velikost (sedadlo se dá nastavit, ale tyčí od sedadla k řidítkům se hnout nedá) a pokud možno aby nebylo černé (nejčastější barva, to bych nikdy nenašla mezi ostatními koly), košík vepředu byl velké plus (protože někam si musím dát kabelku a vzadu na ni neuvidím, navíc samotný košík stál 100 DKK). 

Lidé byli vpouštěni dovnitř po desíti, kola postupně ubývala, nervozita stoupala. U placení se tvořila fronta, takže občas byl postup pozastaven. Nakonec došla řada i na mě. Musím říct, že jsem zpanikařila, když jsem si všimla, že kola nemají dvě ruční brzdy a je tam jen ta přední, kterou nikdy nepoužívám (bylo mi řečeno, že když s ní prudce zabrzdím, přeletím přes řidítka a namelu si nos). Nakonec jsem rezignovala na dvě ruční brzdy a popadla jsem fialové kolo, které mělo košík i nové sedlo. Doteď si nejsem jistá, jestli kolo při prvním kontaktu zacinkalo jako hůlka kouzelníka reaguje na svého majitele, nebo to byl zoufalý výkřik: "Proboha, tahle trubka ať si mě nebere!" 

Důkaz že jsem majitelem kola.

Každopádně jsem vyměnila kolo za jednu veselou bankovku s mostem (všechny jsou s mostem, celá série z roku 2009 jsou mosty) a přesunula jsem se ke stánku s mechaniky. Pánové v montérkách mi posunuli sedadlo dolů, namontovali světla a ještě mi jeden z nich poradil, že jestli chci mít světla ještě druhý den, nemám je v noci nechávat na kole. Bohužel mi také řekl, že pneumatiky mého kola už moc dlouho nevydrží, že jim dává pár měsíců a budu si muset koupit nové. 

Kromě kola, světel a zámku (světla a zámek dohromady za 250 DKK) jsem si odnesla ještě příručku "Jak jezdit bezpečně v dopravě v Dánsku na dvou kolech", kde jsou popsány zákony a pravidla silničního provozu, včetně dopravních situací s obrázky. Pravidla jsou popsaná v článku Kodaň na kolech. Také jsem dostala pozvánku na akci DTU BIKE CHECK, kde mi zadarmo pomůžou s prohlídkou či opravou kola. Tato událost se prý koná dvakrát do roka, na podzim a na jaře. 

Nakonec tu máte ještě fotku mého nového nejlepšího kamaráda. Snad si spolu budeme rozumět a zažijeme spolu pěkný rok. 

Moje kolo.