sobota 24. září 2016

Kodaň na kolech

Kodaň na kolech

Proč na kolo?

Kolo je v Dánsku národní dopravní prostředek, bez něj to prostě nejde. Kodaň a její okolí je skvělé místo pro ježdění na kole, nejen protože je to pěkná placka bez otravných kopců, ale na rozdíl od Prahy je Dánsko na cyklisty připraveno. Pražské  půl metru široké pruhy na okrajích silnice jsou směšné v porovnání s prostorem, jakého se dostává cyklistům tady. A jak by ne, zatímco v Čechách málokdy vidíte na silnicích více než dva cyklisty najednou, v Kodani je nutné umožnit cyklistům předjíždět pomalé bez opuštění bezpečné části vozovky. Ale k bezpečnosti se ještě vrátím.

Pokud si myslíte, že na kole všichni jezdí z čisté lásky ke sportu, pak je potřeba uvést pár věcí na pravou míru. Prvně, auta jsou v Dánsku velmi drahá. V Dánsku je obecně všechno drahé (až na data v telefonu, 25 DKK za 1,5 GB internetu u předplacené karty? O tom si Češi můžou jen nechat zdát), ale taktéž jejich platy jsou vysoké, takže to odnesou jen turisté. Jenže na auta je uvalená 180% daň. Vážně.

Ale dobrá tedy, řekněme, že auta škodí životnímu prostředí a je jen dobře, když méně lidí bude mít auta. Konec konců každé větší město se snaží nějak omezit počet aut, ať už to jsou modré parkovací zóny nebo cena auta. Ale jaké jsou tedy alternativy?

Přece veřejná doprava, Kodaň má síť autobusů, vlaků a metro. Všechny prostředky jsou nové, moderní, relativně čisté, jezdící včas. Problém spočívá v tom, že ani tento způsob dopravy není levný. Moje kolej se nachází u DTU, poblíž městečka Lyngby. Přímým autobusem je to 25 minut do centra Kodaně, to je mnohem rychlejší, než moje cesta na vysokou v Praze. Problém je v tom, že kolej je v zóně 5, čímž se dostávám na cenu 30 DKK za jednu cestu, 25 DKK pokud jedu před sedmou ráno nebo po šesté večer. Za den tedy jen na cestě do práce projedu 55 DKK. Měsíční jízdenka limitována na moji trasu by mě stála něco přes 800 DKK. Více o hromadné dopravě se rozepíšu v dalším článku.

Následující video bylo natočené přímo v centru Kodaně na frekventované křižovatce a zachycuje běžný počet cyklistů, kteří projedou na jednu zelenou.



Když je kolo běžný dopravní prostředek

Kodaň je tedy plná cyklistů, ale zároveň patří ke státům s nejmenším poměrem cyklistů s helmami, protože helmy nejsou povinné pro nikoho. Zatímco v Praze jsou nejčastěji cyklisté oblečení jako na závody, s helmou, ve výrazných barvách a na drahých kolech, tady můžete vidět lidí všech věků a tvarů v běžném oblečení, jak na postarším kole s jedním převodem a mnohdy bez ruční brzdy spěchají do práce. Dokonce dokáží za jízdy psát zprávy na telefonech. 

Stav některých kol je tragický. Protože kola běžně parkují venku, není vzácné spatřit prorezivělá kola, která vypadají, že zažila několik generací majitelů. Co mě ale příjemně překvapilo je, že většina cyklistů nejenže má zvonek, ale ho i požívá. Ne jako v Záhřebu, kde se kola plížila, jako ninjové a neslyšně se mě pokoušela na chodnících předjet, čímž mě vždy spolehlivě vyděsila.

Pravidla pro kola

Pokud se rozhodnete si v Dánsku pořídit vlastní kolo, dejte si pozor na předpisy. Každé kolo musí stejně jako v ČR mít odrazky na kolech, pedálech, jednu bílou vepředu a jednu červenou vzadu. Dále musí mít světla, opět bílé vepředu a červené vzadu. Světla mohou blikat a musí být viditelná na 300 metrů, ale jestli přední světlo osvítí dostatečně vozovku před vámi, to už je váš problém. Co je ale změnou oproti ČR, světla musí být pouze zapnutá od západu slunce do východu, nebo pokud je špatná viditelnost. Zvonek patří mezi povinné vybavení, musí být umístěný na řidítkách a nesmí být nahrazený jiným signálním zařízením. Ostatně další světla jiných barev také nejsou povolená. Poslední nutnou výbavou jsou brzdy na obou kolech, přičemž jedna z nich nemusí být ruční (tím se myslí brzda při šlapání vzad - ano, to existuje, taky mě to překvapilo). 

Samotná jízda se také řídí vlastními pravidly, snad nejvíc překvapivé pro mě bylo, že cyklisté jsou povinni signalizovat rukou změnu jízdy. Ke klasickému gestu zatočení upažením ruky v novém směru bylo přidáno zvednutí ruky nahoru, což znamená zastavení. 

Cyklisté jsou v dopravě samostatný oddíl. Pokud jsou cyklistické stezky (a jakože jsou skoro všude), cyklista musí jet po ní. Pokud ne, pak jede po kraji silnice s auty, nikdy ne na chodníku. Když cyklista zastaví a sesedne, stává se z něj chodec a musí se přesunout na chodník. Na křižovatkách se situace komplikuje. Cyklista může jet rovně nebo zahnout doprava, ale doleva s auty zahnout nesmí.
Na obrázku jsou modrou barvou načrtnuté stezky, pro zahnutí vlevo musí cyklista napřed počkat na světlech 1 na zelenou, přejet do bodu 2 a počkat znovu, než může pokračovat doleva. Pruh pro cyklisty je často na křižovatce modrý jako na obrázku. Cyklisté mají buď vlastní menší semafor, nebo se řídí velkými pro auta.


Existují ještě další pravidla, ale s těmi už vás nebudu zatěžovat. Na závěr vás ještě chci varovat, ať už jezdíte na kole v Kodani nebo jinde, dávejte na křižovatkách pozor na kamiony vedle vás zahýbající doprava. Řidič kamiony cyklistu často nevidí a následkem toho dochází k častým dopravním nehodám. Doporučené je buď se držet před kamionem, nebo za ním, nikdy ne vedle.

Update: dnes jsem měla tu čest vyzkoušet kruhový objezd na kole. Prakticky šlo o to, že kolem vnějšího obvodu kruhu byl menší kruh pro cyklisty. Z pohledu cyklisty jde o velmi intuitivní vylepšení, ale pro řidiče aut to znamená, že navíc ještě musí kontrolovat cyklisty, kteří dávají přednost lidem, ale ne autům.